,,Pojď Liz, nestihneme autobus!"
,,Vždyť už běžím!" odvrátila jsem mé kamarádce a spolužačce Kathy Andresovou. Běželi jsme, co nám nohy stačily. Jen tak tak. O vteřinu později a autobus do školy nám zmizel v dáli.
Bydlela jsem sama s otcem. Maminka mi zemřela když mi bylo asi 7 let. Byla zkušenou chovatelkou chladnokrevných koní. Jednoho dne se jí to stalo osudným a ona zkončila pod kopyty svého chovného koně Kašpara, kde zahynula. Od té doby tato stvoření k smrti nenávidím. Zabyli mi maminku.
...
,,Elizabeth tak jdeš?!"
,,Vydrž, musel mi vypadnout mobil, musím se po něm podívat!"
,,Ale za chvíli zvoní!"
,,Tak jdi, já tě hned doběhnu."
Po chvíli hledání jsem onu ztracenou věc našla. Vydala jsem se do školy. Cink, zaslechla jsem nějaké cinknutí. Otočila jsem se. Bylo to cinknutí podkovy o dlážděné silnice města. Spatřila jsem to děsivé stvoření! Povoz tažený 2 koňmi! Velkými a strašnými koňmi z bohatými rousy a bujnou hřívou. V jejich očích jakoby se odrážel plamen ohně a jejich uši stříhali pořád sem a tam. Začala jsem křičet a utíkat. Utíkat pryč. Pryč do školy!
Pokračování příště...






























