
Vrátíme se do roku 1982, kdy přemysl Neumann přichází s neobvyklou problematikou - koně pracující v dolech.
,,Vehnali ho do železné klece a ta s ním zmizela v strašlivém propadlišti a Běláček se navždy rozloučil se sluncem, modrou oblohou, se světlem a barvami polí, lesů a luk. Byl v cizím prostředí, které bylo vlastně jeho hrobem. Z těchto míst nebylo návratu."
Tak líčí smutný osud koně v dolech J. H. Týnecký ve své knize Bělouš z roku 1927.
V našich dolech na ostravsku pracoval kůň ještě koncem 50. let, ale jeho osud byl již mnohem snesitelnější než dříve, a dokonce někdy i lepší, než jeho druhů na zemi. Důlní kočí a horníci vůbec byli ke svému nepostradatelnému pomocníku většinou velmi laskavý.




